Lidský Herpes Virus 6, Virus Epstein-Barrové a endogenní retroviry – přispívají k Roztroušené skleróze?

Original na HHV6_Chlamydia_pneumoniae

 

Stručná úvaha

Lidský herpes virus (HHV6), objevený v roce 1986, je v raném dětství velice běžný, usazuje se v organismech dětí ve věku zhruba dvou let a často způsobí horečku trvající asi tři dny. Tento věk je podle epidemiologických údajů na získání primárního patogenu RS příliš nízký, avšak vzácné primární infekce v pozdějším věku nelze zcela vyloučit. Virus je neurotropický, nicméně primární infekce zřídkakdy způsobí vážné onemocnění. Obvykle zůstává nečinný v CNS po celou dobu života.

Podle několika studií byly u osob s RS zjištěny zvýšené ukazatele HHV6. Challoner a jeho spolupracovníci zjistili, že je DNA HHV6 v mozku dospělého člověka velice běžná. Pomocí imunohistochemických metod zjistili projevy virových proteinů v jádrech oligodendrocytů sousedících s lézemi RS. [Challoner PB, Smith KT, Parker JD et al., Plaque-associated expression of human herpesvirus 6 in multiple sclerosis. Proc Natl Acad Sci U S A. 1995 Aug 1;92(16):7440-4.] Na první pohled se to zdá být velice pádný důkaz spojení s primární příčinou. Je to tak ale doopravdy? Podívejme se na paralelní situaci. Chronická aktivní infekce HHV6 se obecně objevuje u všech pacientů s AIDS v závěrečné fázi. [Corbellino M, et al. Disseminated human herpesvirus 6 infection in AIDS. Lancet 1993; 342:1242; Knox KK, Carrigan DR. Disseminated active HHV-6 infections in patients with AIDS. Lancet. 1994 Mar 5; 343(8897): 577-8.] Zmínění výzkumníci pomocí imunohistochemie u pacientů s AIDS zjistili, že ve zkoumaných vzorcích tkáně lymfatických uzlin byla hustota infekcí HHV6 výrazně vyšší (p<0,016) v oblastech podléhajících aktivním destruktivním změnám působeným virem HIV než v oblastech, kde tyto změny neprobíhaly. [http://www.wisconsinlab.com/hiv.htm naposled čteno 13th Nov 2005.] Zvýšený výskyt HHV6 byl zjištěn také v lézích progresivní multifokální leukoencefalopatie spojené s AIDS, což naznačuje kaskádu patogenů (HIV, polyomavirus JC a HHV6.) [Blumberg BM, Mock DJ, Powers JM, et al., The HHV6 paradox: ubiquitous commensal or insidious pathogen? A two-step in situ PCR approach. J Clin Virol. 2000 May; 16(3): 159-78.]

Aktivní infekce HHV6 byla nalezena v návaznosti na legionářskou nemoc. [Russler SK, Tapper MA, Knox KK et al., Pneumonitis associated with coinfection by human herpesvirus 6 and Legionella sp. in an immunocompetent adult. Am J Pathol. 1991; 138(6): 1405-11.] 2 ze 3 pacientů s virovou encefalitidou, u kterých byl izolován jak HHV6 tak virus Herpes Simplex (HSV), zemřeli, což je mnohem vyšší poměr než v případě encefalitidy způsobené samotným HSV, kde zemřel 1 z 19. [Tang YW, Espy MJ, Persing DH, Smith TF. Molecular evidence and clinical significance of herpesvirus coinfection in the central nervous system. J Clin Microbiol. 1997 Nov;35(11):2869-72.] HHV6 se zdá být něčím, co by se dalo charakterizovat jako „pomahač“. To jest organismus, jenž je již v mnoha lidských tkáních přítomen a při vyrušení z neaktivního stavu způsobí těžká poškození v oblastech, které jsou již zasaženy primárním vnitrobuněčným patogenem. (Stojí za zmínku, že Legionella pneumotropica je silná vnitrobuněčná bakterie.) Lze soudit, že HHV6 může mít roli „pomahače“ při chronických infekcích Chl pneumoniae, která je samozřejmě také vnitrobuněčný patogen. Dále lze spekulovat, že vyhlazení chlamydiální infekce, povzbuzení při mitochondriální únavě a obnova normální funkčnosti imunitního systému by mohlo HHV6 uvést zpět do stavu nečinnosti.


Virus Epstein-Barrové (EBV) je další možný pomahač. Tento častý herpes virus se obyčejně získá někdy v průběhu dětství, pozdní adolescence nebo rané dospělosti, způsobí infekční mononukleózu a zůstává po celý život latentní v B-lymfocytech. K reaktivaci dochází sporadicky a virus je vylučován ve slinách. Po krevní infekci se protilátky EBV nukleárnímu antigenu-1 pomalu zvyšují a do konce života zůstávají zvýšené. Protilátky EBVNA-1 se nalézají v oligoklonálních pásech mozkomíšního moku pacientů s RS (Rand KH, Houck H et al., Epstein-Barr virus nuclear antigen-1 (EBNA-1) associated oligoclonal bands in patients with multiple sclerosis. J Neurol Sci. 2000 Feb 1;173(1):32-9.) a reakce CD8+ T-lymfocytů na latentní EBV proteiny jsou silnější u pacientů s RS než u kontrolních pacientů. (Sabine Cepok, Dun Zhou et al., Identification of Epstein-Barr virus proteins as putative targets of the immune response in multiple sclerosis. J Clin Invest. 2005 May 2; 115(5): 1352–1360)


Jsou náznaky, že endogenní retroviry mohou hrát roli při postupu RS. Tyto prastaré sekvence virové DNA jsou replikami těch, které byly do našeho genomu vloženy náhodnou infekcí během utváření zárodečných buněk.

Mohou lidské endogenní retroviry (HERV) hrát roli při postupu RS? Zdá se to být možné. Aktivace HERV, HERV-H/RGH, HERV-W a ERV-9 byla popsána, když byly specifické buňky (především B-lymfocyty) pacientů s RS kultivovány in vitro. Virová RNA těchto HERV byla zjištěna pomocí PCR metod reverzní transkriptázy v sérech/plasmě a mozkových tkáních pacientů s RS, ovšem nejen u nich [posouzeno v Clausen J. Endogenous retroviruses and MS: using ERVs as disease markers. Int MS J. 2003 Apr;10(1):22-8.] Je jejich aktivace jen průvodním jevem přenášeným cytokinem, nebo má i patogenní přínos k nemoci? Přirozený postup RS, probíhající ve fázích, naznačuje reaktivaci vrozených virů. Clausen poznamenává: „předběžné údaje naznačují, že specifické ERV mohou působit jako auto-, super- nebo neoantigeny mající potenciál zesílit zánětlivé nebo způsobit autoimunitní reakce.“

Opět vyvstává otázka: když bude zdroj cytokinového rozrušení odstraněn, mohou se tito vetřelci opět uložit ke spánku? Zdá se to být pravděpodobné: přeci s těmito tvorečky a jejich genomem usazeným v našem těle žijeme již bezpočet věků.

(moc děkuji za možnost uveřejnění Keiře a za překlad jejímu kamarádovi Endymu)

Powered by Drupal - Modified by Danger4k