Můj boj s větrnými mlýny

Přeji vám zdar a sílu, vážení spolupacienti. Sílu, abyste nevzdávali svůj boj s touto zákeřnou chorobou, zajetými kolejemi medicíny i spoustou dalších překážek. Zdar, abyste konečně zvítězili.

2017

U mne to všechno začalo docela nenápadně. V únoru 2017, po několika měsících vytrvalého ponocování a důkladného vyčerpání těla nad sestavováním rodinného rodokmenu jsem začal cítit únavu v lýtkách, ačkoli jsem je nijak zvlášť nezatěžoval. Zašel jsem do lékárny a doufal, že to vyřeší hořčík a vitamín B6. Lupnul jsem do sebe doporučenou denní dávku. Protože jsem ten den cestou vlakem víc prospal, než probděl, měl jsem za to, že nebude vadit, když se znovu ponořím do digitalizovaných matrik. Když budík ukazoval půl třetí nad ránem (a já věděl, že v půl sedmé určitě zazvoní do dalších pracovního dne), věděl jsem, že jsem to přehnal. Při usínání jsem pak zažil něco, co ještě nikdy - třásly se mi nohy, pod víčky drhnul písek a spánek stále nepřicházel. Pak jsem konečně zabral...

...a vzbudil jsem se v jiném těle. V krku oheň, teplota 38,7 a hlavně - v obou lýtkách se ozývala tupá bolest, přecházející při rychlejším pohybu až do křeče. Přešlo 14 dní, kdy jsem se snažil vyléčit doma. Nemohl jsem spát v noci ani ve dne. Pokud už jsem usnul, okamžitě se mi rozbušilo srdce tak, že jsem měl strach, že to bude naposledy. Úzkost, strach o život a ve "spacích půlhodinkách" sny, za které by se nemusel stydět prvotřídní horor.

Třetí týden jsem navštívil svou PL. Když slyšela o křečích v lýtkách, píchla mi injekci na ředění krve a odeslala mě obratem na žilní, s podezřením na trombózu. Ta se samozřejmě neprokázala. Žádné z běžných vyšetření nepřineslo jediný náznak toho, co mi je - CRP negativní, sedimentace v normě, krevní obraz jakbysmet. Jen výtěr z krku o týden později ukázal pozitivní streptokok test. Paní doktorka mi celá šťastná nasadila na týden Penicilin. Opakovaný test byl už bez nálezu, ale mě bylo pořád zle. A tak jsem absolvoval další vyšetření: kardiologie - provedeno EKG – bez nálezu; test na lymeskou boreliozu - negativní (ELISA i Western Blot). V lýtkách mi začalo škubat. Sotva jsem se v práci posadil, měl jsem pocit, že se mi obě nohy zbláznily. Během pár minut po probuzení mi lýtka otekla tak, že jsem vypadal, jako kdybych rok nevylezl z posilovny. Když jsem nohou udělal rychlejší pohyb, štíplo to, jako bych se dotknul drátu pod napětím.

To už byl duben. Byl jsem odeslán na ORL. Pan doktor se mi podíval do krku, konstatoval "Další antibiotika by vás zabila." a čtrnáct dnů jsem inhaloval Vincentku a měl krk fialový od Lugolu. Na pohled se to asi zlepšilo, ale pocitově rozhodně ne. Když jsem na to poukázal, odkázal mě zpět k mé PL.

V květnu jsem se mu do ordinace vrátil po 3 dny trvajícím slabě krvavém výtoku z nosu a tupé bolesti v lícních kostech s chrapotem. Rentgen ani prosvícení dutin opět nic neukázaly, konstatováno „potažení hrdla“, předepsáno kloktadlo.

Začínalo to být otravné a má trpělivá žena musela snášet mé návaly vzteku, že medicína 21. století si se mnou neví rady. Po příchodu z práce jsem si chodil rovnou lehnout. Nebyl problém v šest večer usnout, v devět se vzbudit na večeři a od deseti spát až do budíku. Bolelo mě v krku, nosní mandle jsem měl oteklé, několikrát týdně se k tomu přidala podvečerní zvýšená teplota (~ 37,1-37,4oC). Postoupil jsem do "druhého levelu" -  přidala se bolest a lehký otok předloktí s podobnými pocity jako u lýtek. Na levém předloktí se mi na vnitřní straně objevilo několik malých (~1 cm v průměru) kruhových podlitin bez zjevné příčiny; zmizely po cca 14 dnech.

V srpnu jsme jeli s rodinou k moři. Doufal jsem, že tam všechny své problémy nechám. Ale ty mrchy ve mě se dostavily včas i k odjezdu domů.

V září jsem zašel znovu ke své PL. Tentokrát tam byl na praxi mladý pan doktor. Předepsal mi Milgamu N a Magnosolv, ale opět se to nijak neprojevilo. Když jsem večer usínal, opět se mi třásly nohy a pokud jsem se vzbudil, stejný třes přišel i na hrudi. Vidět to nebylo, spíš takové "brnění na hranici viditelnosti". Zeslábly mi ruce, stačilo se o ně v předklonu opřít a během chvíle se roztřásly, tentokrát docela viditelně. Začala mi kolísat teplota - po odpoledních 37+ přicházel kolem deváté večer zvrat a já se klepal při chabých 36,1 s rukama jako led. Poslední zářijový víkend jsem prospal prakticky celý - 2x 20 hodin denně.

V říjnu jsem zkusil jiné ORL - rentgen ani výtěr opět nic neukázaly. O týden později jsem tam přišel znovu s krásným chraplákem. Rhinoskop ukázal "zarudnutí hlasivek" a já odcházel s celými 3 tabletami Summamedu. V polovině října jsem nasadil vitamíny - 3x 250 mg C a 2x MagneB6. Začal jsem si psát, jak mi vlastně je, abych to nemusel v ordinacích pořád dokola opakovat.

16. října jsem postupil „na třetí level“. Během několika hodin jsem změnil vizáž tak, že si toho všimli i kolegové v práci - pod očima se mi objevily fialové podlitiny, jako kdybych „koupil dvě na rohu“ a začaly mě bolet obě paty. Modřiny ještě během dne zmizely, paty bolely dál. Zkusil jsem potřetí ORL a byl po druhém rentgenu promptně vyprovozen - nic se nenašlo.

Na konci října jsem absolvoval další "kolečko" - KO, biochemie a k tomu žádanka na zátěžové EKG a neurologii. Paní neuroložka mě odeslala na specializované pracoviště, aby mi změřili EMG potenciály. Fakt chuťovka, když do vás pouštějí proud a nohy vám škubou jak v posledním tažení. V místech, kam mi zapíchli elektrody, mě jedna noha bolí ještě teď (konec května 2018) - už i chápu proč. Výsledek opět – „celkově zdráv až na hlavu“, jak to zpívá Samson s Hop Tropem.

V listopadu jsem narazil na stránky chlamydie.info. Četl jsem vaše příspěvky a v hlavě se mi to pomalu, ale jistě dávalo dohromady. Na konci měsíce jsem zašel znovu do ordinace PL. Měl jsem štěstí opět na onoho mladého pana doktora. Vysvětlil jsem mu, že bych rád sérologické vyšetření na CPn. Vyhověl mi a za týden jsem držel v ruce výsledek:

Mycoplasma pneumoniae: negativní
Chlamydophilla pneumoniae: IgG: 1:32 ++, IgA: 1:32 +/-, IgM: <1:20
AntiChlamydia sp. IgA: 3,43 ++, IgG: 1,50 +
EBV: EBNA-1 IgG >600 ++++, anti VCA: 502 +++

Takže jsem nejspíš přechodil mononukleózu. Jak je dnes v našem zdravotnictví obvyklé, dostal jsem na chlamydie Klacid na 14 dní. Vyzobal jsem poctivě bobule, přidával k nim 2x denně 600 mg ACC a samozřejmě - ulevilo se mi. Týden před vánoci 2017 jsem ACC Long zvýšil na 3x 600 mg. Bylo mi báječně, nic mě nebolelo (jen trochu ramena), svět byl růžový a já byl neskutečně happy.

2018

Vydrželo mi to asi tak do poloviny ledna. A jak už modří vědí, ty mrchy se samozřejmě vrátily a na konci ledna jsem vstoupil do "čtvrtého levelu". Svaly předloktí mě na vrchní straně bolely tak, jako bych makal v posilovně sto let. Na jedno místo na předloktí jsem si pro bolest nemohl ani sáhnout. A opět se přesně nad tím místem objevily stopy po krevním výronu. Po celém těle mi tančil "elektrický tanec" - škubalo mi dokonce v uchu zevnitř.

V únoru jsem přitvrdil - ACC 2x 1200 mg, C 3-4x 250 mg, B-komplex 1x denně. Mladý pan doktor bohužel v ordinaci k 1. lednu skončil (důvod mi nesdělili), ale moje PL mi bez problémů nechala udělat znovu testy. Zaškrtla tam toho zřejmě více, protože tentokrát to vypadalo takhle:

Mycoplasma pneumoniae: negativní
anti Chlamydia pneumoniae: IgG: 1:32 ++, IgA: 1:32 +/-, IgM: <1:20
anti Chlamydia sp. IgA: 2,99 ++, IgG: 1,73 +
anti Chlamydia pneumoniae: IgG WB: slabě pozit., IgA WB: pozitivní, IgM: negativní
anti Chlamydia cHSP60: pozitivní
EBV: EBNA-1 IgG: 499 +++, anti VCA: 489 +++
I laboratoř zkonstatovala "...susp. známky aktivní chlamydiové infekce, hladiny protilátek oproti 11/2017 bez významnějšího posunu..." (sic!).

V březnu jsem nasadil ACC 3x1200 mg. Trochu se mi ulevilo a přestalo se mi chtít přes den spát.

Podařilo se mi z VZP dostat jméno lékaře, který převzal VZP pacienty po MUDr. Nouzovi, ke kterému jsem chtěl jít už v lednu. Jenže, jak už tu nejspíš všichni víte, byl kýmsi z VZP zařazen na listinu "persona non-grata". Tudíž jsem měl smůlu. Objednal jsem se tedy na VZP mě doporučenou imunologii. Zatím mám za sebou základní imunologické testy. No, ukázaly pouze toto: Lehká neutrofilie (přetrvává od loňského dubna) - mám tedy více neutrofilů, tedy "žravých" imunitních buněk, odpovědných za přímou likvidaci patogenů "bez vyššího rozkazu". Naopak je méně lymfocytů. Ovšem pouze procentuelně, nikoli absolutně (aspoň že tak). A k tomu počínající autoimunita štítné žlázy, naštěstí zatím bez vlivu na hladinu hormonů. Alergie na březový pyl, ale ta nemá s mými problémy nejspíš nic společného (v prosinci břízy opravdu nekvetou a nevyvolávají imunitní odpověď na CPn, že). Jinak opět nic.

A tak chodím po světě (zatím ještě po svých, dikybohu!), bolí mě ruce, nohy, sem tam sebou škubne nějaký sval, občas mívám teploty a vytrvale mi teče z nosu po ACC. Snad se dožiju v dohledné době nějaké léčby. I když oproti mnohým z vás tady mi vlastně "ještě nic není".

Přeji vám tedy ještě jednou hodně sil a zdaru a až se objeví další věci, hodné zaznamenání v tomto blogu, napíšu je sem.

 

Powered by Drupal - Modified by Danger4k