Blog uživatele Aureus8

Chlamydióza - rekapitulace po 10 letech

Moje potíže s chlamydiemi začaly někdy v roce 2006 nebo 2007. Dva roky před tím, v roce 2004, jsem dokončila vysokou školu, nastoupila na postgraduál a začala se intenzivně věnovat práci, která mne velice bavila. Málo jsem spala a hodně pracovala. Pracovala jsem prakticky pořád. Byla jsem na to takhle zvyklá z dob studií na vysoké škole. Předchozí šestileté studium medicínského oboru bylo velice náročné a stresující a abych vysněnou školu zvládla, trávila jsem kromě prázdnin veškerý čas učením. Nedostatek spánku mi nevadil, byla jsem mladá a plná sil.

V roce 2006 jsem začala pociťovat divnou únavu, kterou jsem nejprve přičítala pracovnímu vytížení. Postupně se ale přidávaly další a další problémy. Už jsem zapomněla, co všechno mne tehdy trápilo, ale pamatuju se že toho byla spousta a příznaky spolu vzájemně nijak nesouvisely. Vytvořila se mi velice silná alergická reakce na sluneční žáření. Začala jsem vidět rozmazaně. Navíc při pohybu hlavou jsem viděla obraz zpožděně - jako bych byla opilá. Bolely mne záda. Měla jsem hrozně divný pocit v krku, asi jako když vás někdo chytne pod krkem a drží a vy máte pocit, že se začnete dusit. A ta únava, která se zhoršovala. Tehdy jsem to zkusila řešit se svojí obvodní lékařkou. Absolvovala jsem kolečko vyšetření u všech možných specialistů (imunolog, alergolog, očař, plicní, infekční a určitě ještě něco dalšího) s negativním výsledkem. Na psychiatrii jsem jít odmítla. Byla jsem ze zoufalství i u léčitele. A nikdo nevěděl, co mi je. Objektivně dle lékařů jsem byla zdráva.

Unavená už jsem byla tak, že jsem byla schopná fungovat jenom dvě hodiny po probuzení. Pak jsem se začala cítit hrozně slabě a malátně. Pamatuju se, jak se mi udělalo hrozně slabo cestou do práce v trolejbusu a manžel pro mne musel přijet a odvézt mne domů. Práci jsem zredukovala na minimum.

A pak se přidaly "virózy", jak tomu říkala moje obvoďačka. Zničeho nic mne na 14 dní skolila divná choroba podobná chřipce. Měla jsem horečku a nebyla jsem schopná několik dní takřka vylézt z postele. Během 14 dní se stav jakž takž stabilizoval, pak byl dalších 14 dní relativní klid a pak zase znovu to samé. Když se to zopakovalo potřetí našla jsem tyhle webové stránky a donutila obvoďačku, aby mi udělala testy na chlamydie (domutila jsem ji zaškrtat v té žádance úplně všechny testy). Naštěstí byla sérologie pozitivní (IgM + IgA + IgG), takže jsem konečně nevypadala jsko blázen.

Hned jsem nasadila Wheldonův protokol (mohla jsem si sama pokoutně shánět antibiotika). Obvoďačka s touhle léčbou nechtěla mít nic společného a poslala mne na infekční do Bohunic. Objednali mne na vyšetření za měsíc. Tam jsem dostala akorát vynadáno od dr. Šlesingera, jak je možné, že beru již měsíc antibiotika a že tyhle protokoly jsem nesmysl. Napřed mne dokonce přesvědčoval, že mi nic není a že chlamydióza je nesmysl. Díky svému profesnímu zaměření jsem byla schopná mu argumentovat, že opravdu jsem nemocná. Takže nakonec otočil a vypadlo z něj, že mu posílají nemocné chlamydiózou z celé republiky a že prý jim říká, ať mu je neposílají, že jim stejně neumí pomoct. Byla jsem z toho dost v šoku.

Jela jsem tedy Wheldonův protokol a obvoďačka mi dělala každé tři měsíce jaterní testy. Tehdy jsem řešila hlavně to, jestli přežiju nebo umřu. A pokud umřu, tak jestli to bude na chlamydie nebo jestli si dřív odrovnám játra antibiotiky. Můj zdravotní stav se ale pomalu ale jistě zlepšoval a já jsem začala řešit jinou věc. Bylo mi 28 let a ještě jsme neměli děti. Přemýšlela jsem, jestli bude můj zdravotní stav někdy takový, abychom měli alespoň jedno dítě.

Po roce a čtvrt jsem protokol ukončila. Cítila jsem se zdravě a jediné, co mi zůstalo byla určitá intolerance zátěže a velká citlivost k nedostatku spánku.

V roce 2010 se nám narodil syn a pak postupně ještě tři další děti. Chlamydie se nevrátily a já jsem byla šťastná, že všechno dopadlo mnohem líp, než v co jsem vůbec doufala. Miminka a malé děti jsou velkým náporem na spánkový režim a lidské síly vůbec. Silně pociťuju, jak jsem v této oblasti po prodělané infekci limitovaná. Stačí jedna noc, kdy se nevyspím svých 8 hodin, a jsem totálně hotová, nejsem naprosto schopná fungovat. Cítím se pořád unavená, protože nemám dost času na regeneraci. Vlastně únava je můj standardní stav a už nejsem schopá určit, jestli je to stav po prodělané infekci nebo kvůli dětem. A samozřejmě s rostoucím počtem dětí se to zhoršuje. Naštěstí manžel dbá na to, abych měla možnost se vyspat a společně s babičkami se nám daří rozumně fungovat. Snažím se pravidelně sportovat, abych se udržela v kondici. Dětem i sobě dávám pravidelně vitamín D a dokonce za celou loňskou zimu jsme ani já, ani děti, nebyli nemocní. Žijeme si objektivně šťastně a spokojeně a já jsem vděčná za to, že máme velkou rodinu.

Letos jsou na tom děti taky dobře, sem tam rýma, ale nic vážného. Jenže mě to zdraví začíná zase nějak zlobit. V září se mi plíživě objevila nějaká divná respirační infekce. Chvíli jsem měla rýmu, chvíli to bylo dobré. Bolelo mne v krku. Přidaly se záchvaty suchého, dráždivého kašle, až jsem v noci nemohla prakticky spát. Dostala jsem amoksiklav, který sice zabral, ale za týden to začalo znova, a zase tak plíživě, nenápadně. Tak jsem zakoupila osvědčený Azitromycin a příznaky zmizely. Celý listopad jsem se cítila zdráva. Jenže teď v prosinci jsem se jednu noc nachladila a zas se to rozjelo. Plíživě. Bolení v krku, postupně rýma, zhoršující se kašel, teploty, schvácenost. Po 14 dnech jsem zas dostala amoksiklav a čekám, jestli to zabere. Zatím to nevypadá. A já začínám mít strach, že je to svinstvo zpátky. Všichni doma jsou zdraví, jenom já ne, což je dost podezřelé. A chová se to chronicky a progresívně a přitom nenápadně. Na nasazení protokolu jsem zatím řekla bych málo nemocná (a taky málo zoufalá), ale ta nejistota mi dává zabrat. Tak snad na Nový rok bude líp a pak i po celý rok.

Powered by Drupal - Modified by Danger4k